Čistě instrumentální sheffieldská úderka 65daysofstatic sází na rozmanitost, nasazení a maximální emotivní prožitek. Melancholicky zádumčivý klavír, za hranice příčetnosti gradované kytary, neuroticky vypjaté gejzíry efektů a to vše pod přísným dohledem nekompromisních bicích, tepajících v industriálně progresivním ladění.
Kapela byla založena v Sheffieldu v roce 2001 jako tříčlenná formace. Původní hráči byli Joe Shrewsbury, Paul Wolinski a Iain Armstrong. Jedna z několika verzí o vzniku názvu kapely říká, že se původně dali dohromady, aby natočili soundtrack k nevydanému filmu Johna Carpentera „Stealth Bomber“ s Kurtem Russelem. Film pojednává o 65 statických dnech, které následovaly po globálním zhroucení veškerých komunikací a infrastruktury, jež mělo neznámou příčinu. Sestava kapely se brzy změnila: Armstrong v roce 2003 odešel, aby založil novou skupinu Actionier. Koncem roku 2003 se k 65dos přidávají Rob Jones (bicí) a Gareth Hughes (basa). Krátce po vydání debutové desky „The Fall of Math“ (20. 9. 2004) ale Gareth opouští kapelu a jeho úlohu přebírá Simon Wright.
V roce 2005 využili 65dos nabídky k vytvoření několika remixů pro Alkaline Trio, Youthmovie Soundtrack Strategies atd. Postupně zjišťují, že mnohem víc než remixy a studiová práce je baví živé hraní, i když koncem téhož roku si na svém webu stěžují, že jsou celkem zklamaní, protože odehráli za poslední rok jen 91 koncertů. V roce 2006 si ale přišli na své a kromě jiného se předvedli před svým do té doby nejpočetnějším publikem na Summer Sonic festivalu v Japonsku, a to vedle takových kapel jako Metallica, Lostprophets, Linkin Park nebo Deftones. Loni se také poprvé vydali na evropskou šňůru, která zahrnovala Belgii, Holandsko, Německo, Itálii a Francii.
Druhé album 65dos „One Time For All Time“ (2005) bylo vydáno nejen v Evropě, ale konečně ho (o rok později) spatřily i Spojené Státy. V dubnu 2007 jim vychází poslední album „The Destruction of Small Ideas“, na kterém mají vedle kytar důležitou roli také keyboardy. Zkusili si tu i trochu jiný postup výroby desky. Zatímco dříve nahrávali všichni společně, novou desku skládali zvlášť kousek po kousku.
65 DOS si uvědomují, že se stoupajícím úspěchem kapely se očekává i čistá a kvalitní studiová produkce. Jak ale říkají, čím jsou někdy desky vyzrálejší, tím ztrácí hudba na naléhavosti a dravosti. A 65dos se cítí být pořád dost mladí na to, aby sklouzli do mainstreemu jako třeba Coldplay. Proto si i v dalších nahrávkách hodlají udržet svůj lo-fi projev, ze kterého srší především nespoutané emoce.